Sobota 4.září byla jistě v mnoha diářích vyznavačů hip hopové kultůry zakroužkovaná s dostatečným předstihem, jako „akce, kterou nemůžu vynechat“. Joyride battle stage je tu již nějaký ten rok, stala se, dá se říci, takovou menší tradicí definitivního rozloučení se s létem. Za tu dobu prošla stage mnoha změnami, a i tento rok přinesla vítaná vylepšení.

Stejně jako loňský ročník, se druhý den festivalu konal na Braníku.  Ti, kteří neměli problém narozdíl odemně místo najít, se již v dopoledních hodinách směle rozcvičovali na letos opět o něco vydařenější backstagy. Prostor pro trénink byl větší, a navíc byl připraven velký stan s možností posedět na připravených sedačkách.

Začátek bboyingu byl plánován na třičtvrtě na 2, hned po prvním kole streetdancu, ale ten se naštěstí pro spoustu opozdilců o pěkný kousek posunul. Letošek se obešel bez prvotních dem, což byl podle mě dobrý tah pro zachování energie soutěže, a tak se rovnou vrhlo na battly. Konečný stav byl 24 zaregistrovaných skupin, ať už spolu působících, nebo čistě za účelem akce složených. Porota usedla opět mezinárodní, a to ve složení Vinz (Legiteam Obstruxion, FR), Emilka (RawBgirls, PL), Frank (Moving Shadows, AU). Za weels of steel se postavil ostřílený DJ Cosmic z Rakouska a s mikrofónem v ruce akcí provázel Lil Pablo ze Slovenska.
Stále si vzpomínám na sáhodlouhé flamy ohledně výběru loňské poroty na úkor prize money (která i letos nebyla k zahození, battlovalo se o 15 tisíc kaček, 10 pro vítěze) a že i battle Dje by to chtělo lepšího.
Pokud šlo v tomto ohledu něco vytknout, uniklo to mé pozornosti. Porota byla ostřílená a na nějaký spekulace, že „nevědí co by měli hodnotit“ nebylo pomyšlení. Pablo coby speaker mě uchvacoval, s jakou energii celý den provázel, a nutno podotknout, že na programu byl bboying i streetdance. Celou dobu úspěšně hecoval nejen tanečníky, ale především diváky, kterých se letos sešlo opravdu mraky, a to s takovou vervou se kterou by i bezrukýho donutil tleskat a němýho řvát úžasem. DJ Cosmic byl pro mě třešnička na dortu celé akce. Z jeho vinilů se linula pecka za peckou a ve spojení s Pablem a celkovou atmosférou na stagy i za ní nutila každého alespoň trochu si trsat (což pocítily i veškeré mé videozáznamy, kde se obraz klepe jak na houpačce). A aby si nikdo nemohl rýpnout do tanečního povrhu,  natáhlo se tam pohodové lino. Nijak se neotálelo, přišlo rozlosování dvojic do battlů a šlo se na věc.

První kolo battlů bylo poměrně rychlé, 5 minut pro 10 bboys se možná nezdálo moc, ale i tak dalo prostor ukázat co si kdo přinesl a žádná crew nechtěla dát postup zadarmo. Za necelou hodinku a půl bylo odbattlováno a na stage se mohli připravit jako vložka od organizátorů (asi po lonškém roce, kdy se žádný z večerních koncertů kvůly dance battlu nestihl, nechtěli nic riskovat:) Notes From Prague. Bylo to dobrý spestření, který jen z počátku kazilo půlhodinové ladění nástrojů.
O doplňující program v backstagy se postarala dvojice Kkozi „aka co čumíš“ s jeho workshopem brejk dancu na všechny způsoby, a komickou vložkou Kryštofa z JKJK, který na přání napodoboval ostatní bboys, nutno dodat s velkou přesností.

Z druhého kola battlů zmíním jen pár věcí, které mi přišli nejvíce zajímavé (a hlavně sem je nezapoměl). Letošní ročník byl skutečně mezinárodní nejen díky obsazení poroty, speakera a dje, ale i účastí. Přijely k nám hned 3 crew nemalých kvalit, a to ze 2 států, Německo: Batalion East, Los Caballeros a Rakousko: M.O.T. (Moving Shadows). Na všech třech skupinách mě uchvátilo, jak šli do všech battlů v plném nasazení a žádný vstup si nenechávali jen tak od cesty, i když byl soupeř výrazně slabší. Bylo vidět že přijeli s plnými zásobníky triků a opravdu je nehodlají vystřílet do země.
Hned první battle přinesl parádní podivanou, když se Beat Brothers v trojčleném složení (Devil, Feer a Jasper) postavili proti Kings Rockers. Že si battle Beat bros nenechají vzít pojistil Devil třemi parádnímy vstupy a porota nakonec, i když oslabenou, ale nikoliv bezbrannou trojici poslala do čtvrtfinále. Další větší melu přinesli Survivals, proti kterým nastoupili Los Caballeros. Hned úvodním vstupem dal Kkozi najevo, v jakým duchu se battle bude odvíjet. Na to že bylo teprve 6 hodin, byla již poměrně tma a chladno, ale i tak se před pódiem sešla pěkná účast diváků a atmosfŕa byla parádní, padalo peklo za peklem a po 6ti minutách bylo rozhodnuto, dál šli Survivals.

Čtvrtfinále slibovalo velmi silné battly a hned v prvním kole to potvrdili M.O.T. a Beat brothers, kde obě crew předvedly jaká liga se ten večer trsá. I přes početní převahu Brňáci ukázali,že nepřivezli málo co porotě ukážou. Nakonec to nestačilo a dvě ku jedné postoupili do semifinále M.O.T.. Batalion East si hravě poradili s Fresh Style a nejtvrdším battlem čtvrtfinále tak zůstal již tradičně Pentifull proti Survivals, kde survivals měli co vracet z loňského finále. Kdo po tomhle battlu mohl ještě mluvit, jistě o tom volal domu, protože atmosféra se dala krájet a kde kdo musel odložit bundu, jak to na stagy vřelo. Ani 6 minut nestačilo k tomu aby se porota rozhodla. Po dvou křížích a následného prodloužení jeden vstup na obou stranách se jako třetí crew do semifinále postavili Pentifull.
Ovšem pro Survivals tím boj neskončil, porota vybrala jako Lucky Losera je a tak završili semifinálovou čtveřici.

Skutečné krájení chleba však mělo teprve přijít a čveřice nejlepších si musela zkontrolovat stav své munice, protože až teď šlo teprve do tuhého. Čím větší zima se venku dělala, tím více lidí se mačkalo v prostoru kolem pódia a na něm. Toho využíval Pablo k rozvíření ještě většího kotle a tak s prvnímy beaty, který DJ Cosmic připravil si šli Pentifull vydobýt další krůček k obhajobě celkem již třetího titulu krále festivalu. Do cesty se jim však postavili M.O.T., který se ani v nejmenším nezalekli, a ukázali kolik triků a rutin mají ještě schováno po kapsách. Po strhujícím battlu muselo dojít na prodloužení. Poté ukázala porota ve prospěch rakouských bboys (a jedné bgirl).
Na druhé semifinále si němečtí Batalion East vzali na mušku Survivals jakožto lucky losera a bitka mohla začít. Batalion prize money lákala a dávali to najevo každým vstupem. Battle to byl hodně agrasivní a plnej energie, domů s prázdnou se nikomu nechtělo a nebylo se čemu divit. Nakonec však porota ukázala celkem jednoznačně na stranu Batalion a bylo jasné, že joyride bude mít poprvé mezinárodní finále, M.O.T. vs Batalion East.

Vzhledem k časové tísni a nepřítomnosti crew na streetdancový finále se jelo hned finále bboying, žádnej ostech ani čas na nervozitu, hned se šlo na věc. Jen co DJ roztočil vinily, speaker ohlásil začátek a poslední battle na cestě za výhrou byl v plným proudu. Obě crew nastoupily v dobrý náladě a překvapivě s úsměvem na tváři, battle si šli prostě užít, jakoby se battlovalo o košík buchet od mámi, a né o tučnou sumu. Žasl sem kolik si toho na obou stranách ještě nechali v záloze, i když předchozí kola sázeli poměrně slušný pekla. Byl sem docela překvapenej na reakce diváků, který teď povzbuzovali po většinu battlu, a to nejen když se bboy zatočil na hlavě, takže o skvělý atmošce nebyl pochyb a obě crew to značně oceňovaly další dávkou parádiček. Deset minut trvající senzace však mohla mít jen jednoho vítěze, a tím zvolila porota MOT z Rakouska, kteří i mě osobně bavili nejvíc.

Vzato kolem a kolem, letošní ročník poskytl opravdu luxusní zázemí pro dobrou soutěž a motivaci si to řádně užít. Přijela opět spousta lidí si zabattlovat, a ještě víc podpořit. Velkej dík organizátorům, kteří letos posunuli tuhle stálici zase o pořádnej kus dál a doufám, že bude jezdit čím dál tím víc zahraničních crew. Nějaký velký závěry o akci sem si nechal od cesty, a zeptal se radši jednoho z porotců, Franka z Moving Shadows, jak se akce jevila jemu.

Co si myslíš o organizaci a úrovni celé akce?
Frank: Strašně mě potěšil positivní přístup organizátora akce, v ničem nehledal složitosti a byl moc přátelskej. Dav byl nezkutečnej, doslova šílel. Celá akce se nesla v hodně positivním duchu a nálada byla skvělá.
Velký mínus bylo umístění Dje, protože ten neviděl co se na place děje. Podle mého musí být DJ na stagy, aby mohl reagovat na dění a viděl když někdo dojel, aby mu neuskl beat v půlce vstupu.
Největší problém podle mě byla dýlka celý akce. Né že by bylo moc battlů, ale bboys čekali moc dlouho než půjdou zase na plac, dlouhý pauzy mezi koly, nesvědčilo tomu že se jeli 2 soutěže současně. Bboys, a hlavně jejich tělům neprospívá když se rozehřejou battlem, přes hodinu čekaj na další kdy vychladnou a musej se rozehřívat znova. Pokud se ti to takhle chvíli opakuje, si ospalej a nesoustředíš se. Nejlepší by bylo odjet jednu část programu najednou a až pak se věnovat další části.

Jak se ti jevil level českých crew který battlovaly?
Frank: je fakt bezva vidět, že se tu něco děje, máte tu pár hodně dobrých mladých crew. Osobně jsem doteď z čech znal jen Survivals a Hollywood Stars ze soutěží pár let zpátky. Z celý akce mě nadchla nejvíc crew Pentifull.
Nejvíc mi na český scéně vadí jedna věc, a to že spousta bboys jen ukazuje triky a power a tím to hasne, ale podstatný je výjadřit se na hudbu jak ji citíte skrze tanec. Takže by se neměli soustředit jen na triky, ale taky na taneční stráku a hlavně projev.
O český scéně toho moc nevím, a tak můžu jen říct něco málo o tý naší. Pokud se dokážete uvolnit a vyjádřit se skrz hudbu, tak ty i ostatní se kterýma tancuješ si to víc užijete a budete se víc zlepšovat, protože sdílíte něco společnýho. Česká scénna je určitě na dobrý cestě, ale musí pořádat mnohem víc akcí a jamů, takže se lidi můžou víc spojit a stmelovat komunitu, ale hlavně musej víc jezdit po Evropě a učit se a předávat si to, nikdy sem neviděl český crew okrem Survivals na našich battlech v Rakousku nebo v Německu.

Jak težký pro tebe bylo rozhodování, vzpomeneš si na některý battle, kde jsi opravdu nevěděl na koho ukázat?
Frank: bylo tam pár battlů, u kterých sem měl opravdu težký rohodování, bohužel si nevzpomínám který konrétně to byly, ale asi nejtěžším byl semifinálovej mezi Pentifull a M.O.T., obě crew byly opravdu kreativní a dávaly mocně. V prodloužení bohužel Pentifull neměli moc čistej vstup a tak to nebylo na výhru.