Stejně jako Wake Up Jam vol. 5 nebyla obyčejná akce, nepíšu obyčejný report. Nechci uvádět, co se kdy dělo, jak co šlo po sobě. Myslím, že program Jamu si může každý vyhledat sám. Není tu pavouk battlu ani rozhovor s vítězem. Kdo kam postoupil a kdo vyhrál je totiž vedle toho, co nám Jam přinesl, nepodstatné. Šlo tady o něco víc. Nebudu popisovat každou minutu akce, chci popsat, co pro nás znamenala celkově a co dokázala dát českému bboyingu.

Je opravdu těžké o tom, co se tam stalo, psát report. Říkala jsem si, že k tomu nic psát nebudu. Že se to nedá napsat, vyfotit ani natočit. Musíte tam prostě být, abyste to pochopili. Jinak to nejde. Ale zase nechat to všechno bez jediné zmínky? Nechat to jen tak proklouznot mezi prsty? To taky nejde! Proto tohle píšu. Chci vám připomenout, jak jste se tam cítili, a i když už ten pocit není v bodu varu a vychládá, tak ho aspoň trochu přihřát na plotně, aby nás ještě chvíli hřál u srdce. Jestli vám věta přijde moc lyrická, nejspíš patříte mezi ty, co na akci chyběli, protože teď i kdybych tu psala o čirém potůčku kolíbajícím se na prosluněném paloučku, tak ani ten nejdrsnější bboy určitě nic nenamítne, protože to, co jsme v Kostele zažili, nemohlo nikoho nechat nevyměknutého!

Byla to jízda, párty všech dob, pecka, mazec, masakr, totální nářez… ale kromě toho všeho tu bylo něco, co se dotklo něčeho hluboko uvnitř mě a položilo mě to. A myslím, že to každý, kdo tam byl, cítí podobně. Ohromná atmosféra, neuvěřitelná energie, všichni si to užívali, bavili se. Myslím, že každý na vlastní kůži pochopil pravý význam slov Peace, Unity, Love and Having Fun. Nikdo nikoho neřešil, “nehatoval”, všichni zapomněli na to, kdo je “real” a kdo ne, kdo je “breakař” a kdo bboy. Bylo jedno jestli jsi z Pentifull nebo ze Survivals, jestli tančíš rok nebo 10 let, jestli rozděluješ break na pávr a styl nebo ne, bylo jedno, co máš na sobě (i když Treph by měl o svém oblékání trochu popřemýšlet:D). Tady to nehrálo žádnou roli, tady jsme byli všichni Hip Hop. Wake Up Jam vol. 5 byla akce, kde jsem měla pocit, že jsme to MY a ne jenom JÁ. Všichni stáli, řvali, pištěli, tleskali a hlavně z toho všeho měli radost! Všichni byli šťastní za to, že tam můžou být, a hrdí na to, že jsou součástí hiphopové kultury. Byla to akce, která nás posunula na úplně jiný level.

Když si vzpomenu, jak jsem ještě asi před půl rokem psala o atmosféře na Liony Kings jamu a o Y-Notovi, a plakala, že u nás nic takového nemáme, tak teď už můžu říct, že jsme měli Wake Up Jam a Teknyca. Zatím jen jednou, ale důležité je, že měli. Je sice pravda, že kromě času, kdy probíhala Rush Hour, tu nebyla taková nadrženost chodit do koleček jako je v Polsku, ale rozhodně to byl obrovský posun kupředu a doufám, že když čeští bboys konečně zakusili, jak má vypadat opravdový jam, tak už to nebudou chtít jinak. Rockstar už ví, jak nás hecovat, bboys konečně pochopili, že kolečko na akci nemusí být jen jedno velké KOLOseum, ale může jich být dokonce i víc. Už stačí jen potrénovat fyzičku, abychom vydrželi jamovat i na afterparty…

No ale hlavní důvod, proč tohle píšu, je, abych za nás všechny bboys a bgirls, co byli svědky této, pro český bboying, historicky převratné události, poděkovala všem, díky kterým se mohl náš sen stát skutečností. Zaprvé děkujeme Noxovi, který nám na Jamu hrál přes deset hodin! Musel vzít na poslední chvíli hraní i za DJ Horbu, který z rodinných důvodů přijet nemohl. Klaním se jeho výkonu! Děkujeme Rockstarovi za jeho speaking skills, translating skills, joking skills a za croissant:D. Děkujeme Verče za trofej, stánek 4more a za to všechno okolo. Děkujeme Pařmence za nálepku Wake Up Jam, šedivou a ne úplně vyřízlou, což bylo nakonec to nejideálnější. Děkujeme Martině, že nám poskytla Kostel – krásnější prostory jsme mít nemohli. Děkujeme uklízečovi, co vytíral podlahu, za to, že máme aspoň něco, na co si můžeme stěžovat:D. Děkujeme Lixovi, Kkozimu a jeho krásné přítelkyni za fotky. Děkujeme technikovi Jirkovi, kameramanovi Michalovi a zvukařům. Děkujeme Andy a Katce u vstupu. Děkujeme všem sponzorům. Děkujeme Dusztymu za to, že je takový, jaký je! Děkujeme kapele RH-Funkiss za to, že vůbec je! Za nastudování nejlepších bboy pecek a za jejich originální wake up jam texty!!! Děkujeme Sigimu. Nejvíc na světě děkujeme nejvíc nejlepšímu Teknycovi, kterému už nevím, jak víc slovy poděkovat. Prostě ho miluju! A hlavně děkujeme Alfovi, za to, že máme za co děkovat! Za to, že rád dělá věci JEN TAK a hlavně za… víš za co... prostě za VŠECHNOOO 

Každý, kdo zažil Wake Up Jam vol. 5, si uvědomuje, že 28.8. 2010 se stalo něco, pro český bboying, neobyčejného. Něco, na co jsme dlouho čekali, o co jsme prosili. Přáli jsme si, aby se stal zázrak. A najednou… bylo to tu! Nevím, jestli to byl zázrak, ale stalo se to! Dlouho jsem hledala slova, jak to popsat, ale jak to většinou bývá… to, co hledáme, máme často přímo před očima. V našem případě doslova a to přímo v názvu. Wake Up Jam totiž popisuje sám sebe nejlépe, a tak ve svém pátem pokračování konečně splnil svůj účel - český bboying zažil opravdové PROBUZENÍ, a je mi velkou ctí, že jsem o něm mohla napsat.

Těším se na Wake Up Jamu vol. 6. Už víme, jak na to, takže to bude paráda!

Trsejte, hiphopujte a mějte se rádi!

Vaše Sweemo