Každoročně se od 22. - 26.července do New Yorku sjedou lidé z celého světa, aby oslavili vznik jedné z legendarních skupin, Rocksteady Crew. V rozhovoru z roku 2001 si Davey D vzal na slovíčko prezidenta RSC, Crazy Legse, aby pověděl něco víc o historii skupiny a vzniku Hip Hopu.

 DD: Tak nejdřív gratuluju k dvacátému čtvrtému výročí vzniku. Víš, ono jen málo lidí ví něco o historii Rocksteady, takže začněme třeba tím kdo jsou Rocksteady a kdy ste se dali dohromady?

CL: Rocksteady založil Jimmy Dee, JoJo a jeho bratr, Eazy Mike. Byli tam  další lidi, jako Jimmy Lee, Weebles, L-Mack a spousta dalších, který tam byli předtím, než sem se přidal. To byli dva roky po založení.
Název je odvozenej z tance zvanej Rock, což byl v podstatě vystylovanej Top Rocking. Je to něco mezi Top Rockem a Uprockem. Původně se skupina měla jmenovat Rock Dance Crew, ale pak se řeklo „poďme se jmenovat Rocksteady Crew, ať to zní že jedem pořád“. K RSC sem se přidal v roce 79. Abych se do skupiny dostal, musel sem já a můj bratranec Lenny-Len  battlovat proti Jimmymu Lee a Jimmymu D, jenž byl původním prezidentem skupiny.

DD: Byla Rocksteady primárně taneční skupina, nebo ste stejně jako jiný Hip Hopový skupiny v New Yorku dělali od všeho kousek?

CL: No víš, když se tehdá dávala skupina dohromady, tak nebyl žádnej štítek kterej tomu dát, jak říkat tý kultůře. Takže jediný co si měl, byla skupina, ve který to někdo rád rozjížděl s mikrofónem, někdo breakoval nebo Djoval. Skupina se kterou sem já osobně prvně tancoval se jmenovala Bronx Boys, v tý době byla hodně propojená s Rocksteady. Bylo tam spousta různých prvků, od výtržníků (* doslova mluví o stick-up-kids = mladistvý z gheta, který se živili přepadáváním lidí a kradením) k bboyům.

DD: Dělal si někdy i jiný věci okrem tancování?

CL: Nemůžu říct, že jsem byl MC ačkoliv sem tam si rád vemu do ruky mikrofón a rozproudit dav „Všichni zařvěte Héj!“ To je prostě v mojí krvy. Čas od času si zablbnu s gramcema. Dřív sem hodně bombil (* bombing = grafity, tagy. Česky se používá taky slovo „strestat“) na Manhattnu a Bronxu.

DD: Zmínil si pojem B-Boy. Co přesně byl B-Boy zač?

CL: Ještě než vynikl termín Hip Hop, tohle byl způsob jak si se s lidma seznamoval „Hej! Ty si Bboy?“ nebo „Hej! Ty si MC?“. Tak si věděl kdo se čím zabýval. To byl termín, jak byli bboys označovaný. Lidi je znali jako Break Boys – týpky který trsaj na nárazový části nahrávky nebo breaks (* pauzy mezi bicímy, scratche). Takovouhle nálepku sme dostali, to byl náš titul, nemělo to nic společnýho s tím, jak sme se oblíkali. Někdo vypadal doslova jako pobuda, někdo byl nezkutečnej svihák. Nemělo to nic poslečnýho s pózou nebo postavením.

DD: Takže se to vztahovalo na tu běžnou činnost. Prozrazovalo to do čeho děláš.

CL: Přesně. Byl to B-Boying nebo B-Girling.

DD:Většina lidi mimo New York se o Rocksteady dozvěděla prostřednictvím filmu Flashdance. Byl to směr, kterým ste chtěli bboying směrovat, nebo vám prostě spadlo do klína?

CL: Ne tak nějak nám to přišlo do cesty. Byli sme jen lidi kteří se střetli s jinými lidmi kteří zrovna dělali reklamu klubům a potřebovali alternativu k tomu co se tam dělo. Nebylo žádný skutečný hnutí. na konci 70tých a začátku 80tých let začala energie ze 60tých let vymírat. Do filmu sme se dostali po tom co sme začli vystupovat na pódiu pro lidi. Byla to zábava, vlastně nás nikdy nezajímalo jestli dav šílí z toho co vidí nebo jestli vědí zda sme udělali trik dobře nebo ho zvorali. Šli sme tam sami pro sebe, nesnili sme o tom být slavný nebo hvězdy představení, nic takovýho. Dělali sme to čistě z lásky k tomu co děláme.

DD: Otevřelo se vám díky filmu Flashdance hodně příležitostí? Nebo ste dostali negativní ohlas od ostatních za vykročení z ulice na velký plátno?

CL: V tý době nic jako zaprodání se nebylo. Neměli sme žádnej koncept toho co se dělo a do čeho sme se dostali. Nebylo vtom žádný vědomí úsilí, aby někdo třeba řekl „Hej! Zapomeňte na tyhle lidi, ja za to chci zaplatit“. Bylo velmi vzácný když se vám naskytla takováhle příležitost, takže jo, Flashdance nám přinesl nový příležitosti. Ale nikdy sme nemuseli poslouchat žádný řeči o tom že sme se zaprodali. To bylo nejspíš tím, jakým způsobem sme to provedli. Šli sme tam bez přetvářky, žádný pokusy nebo přetváření skutečnosti, nic takovýho. Jediný kdy se věci dost podělali bylo když sme se upsali Virgin records a ty po nás chtěli dělat dost chabý věci , vždycky sme byli proti tomu.

DD: Jo, pamatuju si na váš song „Hey You Rocksteady Crew“. To ste vážně zpívali vy?

CL: Víš to byla dost potměchuť (něco co je dobré, ale má to i stinnou stránku), během toho celýho s náma doslova vyjebávali. Nikdo z nás neměl ponětí že se bude něco nahrávat, řekli nám že nás berou do Bostnu aby zjistili jestli pro ty lidi zvládnem zazpívat. Nikdo nevěděl že se celá naše zkouška nahrává. Vydalo to Charisma/Virgin records, a song se držel v hitparádách mezi nejlepšími deseti, aniž by sme podepsali nějakou smlouvu.

DD: A za to ste nedostali zaplaceno?

CL: Vedli sme s nima soudní spor. Nahrávka „Hey You“ prodala přes milion kusů a každýmu z nás vynesla sedm táců (7 tisíc dolarů)

DD: Wow, vítej v hudebním biznisu.

CL: Když sme byli tak mladý a rozbalili před nás červenej koberec v půlce 80tých let, bylo to rohodně něco těžko pochopitelnýho. Dostali sme se na první turné které mělo představit tuhle kultůru světu a zasadit základy něčemu, co se později stalo hudebním průmylsem aniž bychom museli čekat ve druhý řadě. Tohle nás jen utvrdilo že na to nejsme ještě připravený.

DD: Nemyslím si že, že kdokoliv v tý době byl připravenej. Chtěl sem vidět jak lidi jako vy nebo Afrika Bambaataa vysvětlovali nezasvěceným co je to Hip Hop.

CL: ječtě než sme vyrazili na turné, sme to vzali přes kluby na Manhattanu jako Negril, Danceataria a Mud Club. Tehdá to nebyla záležitost jen Rapu. Byla to hudba a jak sme ji dokázali vyjádřit fyzicky nebo slovama. bylo víc variant a pocitů, který hudba vyjadřovala. Být v blízkosti Afrika Bambaaty a lidí jako byl on, nám otevřelo spoustu různých stylů hudby jako rock, punk rock, roots, soul, funk a electro funk. Dneska je to dost přímočarý a omezený jen na Rap. Kluby byli dřív mnohem lepší než sou teď.

DD: Považuješ mnoho současných umělců jako je Jay-Z nebo Puffy spíše jako Hip Hop nebo čistě Rap?

CL: Pro mě je Jay-Z jeden z mých nejoblíbenějších textařů. Myslím, že používá neuvěřitelný metafory. Může mluvit o stejný věci z různých úhlů pohledu a způsoby a přitom tě stále držet poslouchat se zájmem. Puffy, ten dělá to co dělá. Nebudu to nijak víc rozebírat. Dělá hudbu takovou jakou ji dělá, na kterou bych si zatrsal jen tak si užít. Potřebuješ takovej typ hudby když tancuješ s roštěnkou. Myslím že to má nějakej smysl, ale pak se to dostane do bodu, kdy si lidi musej uvědomit, zda-li jedou v Hip Hopu jako celkový kultůře, nebo jen rejžujou na hudebním průmyslu.
Popravdě hodně mýho respektu patří Ice Cubovi. Když sme se poprvé poznali, už je tomu pár let zpátky. Přišel ke mě a řekl mi „Hele mohl bys mi říct nějaký bližší informace protože já popravdě toho moc o Hip Hopový kultůře a její historii nevim.“ K tomuhle mám fakt respekt. On byl jeden z mála tý zpousty lidí motajících se kolem Hip Hopu, který měl odvahu přiznat že nemá ponětí co to je Hip Hop a kde se vzal.

DD: Takže co to pro umělce obnáší, aby to byl ten pravej Hip Hop? Je to o tom mít kolem sebe bboye nebo stačí všeobecný vědomosti o něm? Je něco co může udělat nebo musí mít, znamenající že patří k Hip Hopu?

CL: Myslím že člověk může patřit k Hip Hopu aniž by dělal některej z elementů, ale má hluboký respekt a porozumění k tomu co to je a z čeho se skládá. Už to je podlemě Hip Hop. Může být do toho zapálenej a podporovat to, to má podle mě taky váhu. Myslím, že spousta lidí se na to kouká jen z jedním směrem. Soustředí jen na jednu věc „jak si mě všimnou?“ A kdy před ně někdo rozvine červenej koberec. To sou přesně ty lidi, který prokouknou a řeknou „hej chlape, tebe si pamatuju“ až když všechno ztratili.

DD: Pojďme se trochu blíž pobavit o tanci. Za ta léta sme zažili vše od Cabbage patch* přes Prep** až k točení na zádech. Co přesně je Hip Hop dance?
(* tanec bílích, ve snaze sbalit holku a předstírat že má rytmus. Joyiho tanec v přátelých. viz video)
(** nejčastěji ve videoklipech, kde vidíte tancovat černocha s holkou těsně na sebe, kde si houpavým pohybem skoro sedají. Vypadá jako soulož na parketě. Viz video)

CL: Tyhle všechny rádoby tance, jako je Prep a Cabbage patch, jsou jen módní tanečky který můžete provozovat na každý scéně. Jenom B-Boying je Hip Hop dance. Nikdo to nemůže zaměnit, to je ten jediný který byl vzat jako umělecká forma a jediný se uchoval. Žádnej jinej tanec z těch, který byli u kořenů Hip Hopu, uchovanej nebyl. Řekl bych to tak, že poppin, lockin a strutting (* smíšení Philadephského steppinu a Californského boogaloo) byly Hip Hopem adoptovaní. Tohle byli jediný taneční styly, ke kterým se přistupovalo jako umělecký formě v Hip Hopu. To ostatní sou jen tanečky pro zablbnutí si na parketě.

DD: sou nějaký kritéria a určitý prvky/pohyby, který musíš zvládnout v těhle stylech, abys moh být považovanej za Hip Hopovýho tanečníka?

CL: spíš bych řekl, k tomu abys mohl být Hip Hopovej tanečník, musíš vědět co neumíš. Například, některý lidi v sobě prostě nemaj rytmus a nemaj Flavu. Někdy si říkám, že pro určitý lidi je jediným východiskem vrátit se zpátky na začátek a učit se jak tleskat rukama na beaty. Když se do toho dostaneš, ovládneš základy a budeš s tím zacházet jako v jakým koliv jiným umění. Jdeš od kroku A ke kroku B. Já sem měl štěstí učit se v době, kdy to ještě stále bylo ve fázy vývoje a moh sem si to přizpůsobovat podle sebe.

DD: spousta lidí, kteří sou dnes dělaj do Hip Hopu, se narodili v polovině 80tých let, potom co už byl Hip Hop na světě. Můžou i oni si dělat věci, který přidaj do základů, jež byly položeny dávno v 70tých letech, a pořád bejt povážováni za Hip Hop?

CL: jasný, můžes si do toho přidat vlastní flavu, ale je to asi takhle. Když deš dělat polívku, potřebuješ vodu. Sou tam určitý věci, který prostě nemůžeš zapomenout nebo úplně ignorovat. Moje teorie je taková, když si na parketě a tancuješ, tvým partnerem je hudba, ale nikdy nebudeš ty ten co vede. Tohle hromada lidí nechápe a tak to končí zběsilostí být z neznámého důvodu akrobat než tanečník. Ono se to bude nejspíš jevit na oko jako něco dynamickýho, ale tancujou jako by běželi závod. Dělaj jen triky a power bez ohledu na hudbu. Když si vyjdu někam zatancovat, prostě se úplně uvolním a oddám se hudbě, a sleduju kam mě zavede.

DD: když sme se před časem bavili, tak si řek že si nemyslíš, že by capoeira měla přímý propojení s Bboyingem. Můžeš to trochu rozvést?

CL: ja sem dokonce capoeiru viděl poprvé až někdy v devadesátým prvním. Vyrůstal sem s původními bboys. Vím co to je původní bboying a ten byl inspirovanej tím, jak tancoval James Brown. Od toho se lidi odrazili. U capoeiry není možný, aby se ti záda dotkly země. My jako bboys, trávíme spoustu času zádama na zemi. Máme věci, který rozhodně vznikly jinak. Neříkám, že pohyby/kroky, který v bboyingu děláme, nemohli vzniknout v jiným umění, dříve, v jiný kultůře nebo na jiným místě. Ale když přijde na Hip Hop a Bboying,  tak většina věcí který sou podobný prvkům z Capoeiry, vznikla čistě náhodou. Když sem dovyvinul Backspin, ze kterýho to vedlo k Windmillu, to vše bylo náhodou. Stejně tak 1990 („devítka“), zkoušel sem původně něco úplně jinýho.

DD: jaký další věci ma Rocksteady na svědomí, jenž sou dnes běžnými triky?

CL: tak vymyslel sem backspin při kterým mrskáš nohama kolem sebe a točiš se fakt rychle a zavrtáváš. Pak windmill a (* Crazy Legs mluví o Continous Backspin, kterej ale všichni znají pod názvem Windmill)  devítka.

DD: vsadím se, že sis přál aby sis to býval patentoval.

CL: si představ kdybych za to dostal zaplaceno. Pak tu máš tricky od Frosty Freeze jako Suicie, kde vyskočil do vzduchu a dopadl zádama na zem. To je čistě Frostyho trik, kterej nikde neobšlehl, protože musíš být trochu cáklej v hlavě abys dělal něco takovýho.

DD: a co třeba trick Mr. Freeze, kterej dělal ve Flashdance, kdy klouzal pozpátku s deštníkem (* moonwalk)?

CL: to nebyl jeho trik, to vzal z Mimingu. Naučil se ho když žil v Paříži. Máš i spoustu Lockerů a Boogalistů, na který se lidi dívaj v televizi a napodobujou je.

DD: Měl sem zajímavej rozhovor s Kool Hercem a ten řekl, že tam byly dost rozdílný způsoby, jak černoši a puertoricanci přistupovali k bboyingu. Můžeš vznést trochu světla na tohle?

CL: Myslím že rozdíl byl když černoši (* CL používá doslova termín brothas) to začli a bylo to ještě v plenkách, nedělali nic akrobatickýho. To se do hry dostalo až když se v polovině 70tých let zapojili puerto rikánci. My sme vzali ten tanec, rozvinuli ho a drželi ho naživu. V sedmdesátým devátým sem byl dost dissovanej (* Diss = neúcta). Moh sem jít někam tancovat a byl sem disslej černýma který by se ptali „hej proč vy pořád trsáte tohle? To je už out“. V 79ým tam bylo málo černejch, který tohle tancovali. A ještě jedno bych rád řek, my sme vždycky prosazovali flavu. Bylo to jako střídání stráží a vše co sme dělali, bylo přidání víc flavy něčemu, co už dávno existovalo. Říkali sme tomu Moreno styl nebo Cocacola styl, ale to byla jen tehdá náše hantýrka, v tý době už existovali určitý kroky, kterým se říkalo Latin Rock.

DD: ovlivnili nějak tvůj tanec věci z latinský kultůry?

CL: ne, byl si proste bud cernej nebo puertorikanec, to je to co se nakonec počítalo, všichni sme žili ve stejným ghetu. Nebylo tam tolik rozdílů. Byli sme ve stejný sociální vrstvě a žili ve stejných bytovkách. Nějaká segregace nepřipadala v úvahu když přišlo na to dát k sobě černý a jihoamericany, jako tomu bylo třeba v LA kde byli čtvrtě čistě pro černý a pro latinos. V New Yorku se moje sousedství skládalo ze všeho možnýho. Sdíleli sme naše kultůry, nebyl problém najít černocha kterej mluvil španělsky, nebo chodil na jídlo do španělský restaurace.

DD: A poslední otázka, abysme dali na vědomí všechny ty průkopníky (Pioneers) který bysme všichni měli vyhledávat a učit se od nich, ty si zmiňoval Bronx Boys (TBB) a Salsoul Crew. Kdo byly další?

CL: byly to třeba Star Child La Rock, Rockwell Association, The Zulu Kings, Rocksteady, TDK [The Disco Kings]. Myslím že i gangy dost přispělo, především když přijde na uprocking, to stojí za zmínku Savage Nomads, The Ching A Lings, The Seven Immortals, je tu spousta lidí co se podílela na rozvoji. Celá tahle kultůra byla vskutku dílem chasy výtržníků, který se nakonec rozhodli pro správnou věc. Díky bohu, že se pro ně naskytl Hip Hop.

A vy co se chcete spolu s námi oslavit den RSC, tak neváhejte a přijďte v pondělí na stalina, kde bude od 5 odpoledne probíhat chill, circly, prostě pohoda.