Hotmix

Autor: Hakim | Vydáno: 30.01.10

…aneb ohlédnutí se za bboyingem v 90tých letech

Krátké info o skupině

Zakládajícímy členy NYCB, aneb „Original Five“ jsou bboys

• Chino "Action" Lopez
• Noel "Kid Nice" Mangual
• Matthew "Glide Master" Caban
• Tony "Powerful Pexster" Lopez
• Ray "Lil Lep" Ramos

Dodatečně se po změně jména skupiny přidali bboys

• Bobby "Flip Rock" Potts
• Tony "Mr. Wave" Draughon
• Corey "Icey Ice" Montalvo
• Alex "Lil Alex" Roman
• London "B-Boy London" Reyes
• Mitchell "Speedy Dee" Martinez
• Jeff "Lil Fastbreak" Goldstein

New York City Breakers vnikli v Bronxu, konkrétně v Kingsbridge počátkem 80tých let původně pod názvem „Floormaster Crew“. Známý jsou invencí spousty prvků především co se power moves týče. Původním záměrem manažera NYCB bylo dostat bboying do podvědomí lidí a zařadit ho jako sport na olympiádu (což se naštěstí nestalo).

Poznávacím znamením skupiny byly čelenky na hlavě, elastické a gymnastické úbory.

V době kdy breakdance zažíval obrovský boom, je bylo možné vidět ve filmech  Beat Streat a Sixteen Candles nebo mnoha televizních pořadech jako Soul Train, Grafiti Rocks, Dobrý večer Ameriko,To je neuveřitelné nebo Šou Merva Griffina.

Některé prvky které vymysleli

Glide Master - Točení na pěstech

Action - back flip to swipe, coin drops

Lil Alex - UFO, swipe to flare

Flip Roc - Kombinace se saltem vpřed jako třeba „running front flip“

B-Boy London - superman windmill, hopping windmill, liberty windmill

LiL Lep - front head slide, reverse swipe, zařezávanej headspin.

Powerful Pexster - Suicide, Float, flares, headmill, air twist, knee chair spins aneb diamantová kombinace

Original - točení na zadku

Icy Ice - Halo, ninja, headglide, baby windmills, air footwork

Kid Freeze - Continuous headspin airmoves

A teď samotný rozhovor s NYCB  pro časopis Subculture

------------------------------------------------------------------------------------

Pověz nám něco blíže k historii crew.

Action: Původně jsme si říkali „Floormaster Crew“. Rocksteady byli dost známý v letech 80 až 82 a soupeřili s crew, která si říkala „Dynamic Rockers“. Vystupovali v klubu „Gril“ kde hrál  Africa Bambatta a různí interpreti jako třeba Jazzy J, Whizkid, Cool B, Freddy B a spousta dalších.

Jednoho dne nás RS vyzvali na battle, potřebovali crew které by to natřeli a nahoniloi si ego.  Takže nakonec RS nechali vyvěsit plakát „Rocksteady vs Floormasters“ a mi si dali dostaveníčko do Grilu a hádej co, měli sme pro ně velikánský překvapení. Natřeli jsme jim to!

Nekecáš?

Action: Roznesli sme je na kopytech a tehdy jsme potkali Mika který se nakonec stal naším manažerem a agentem. Původně tam přišel za Rocksteady a chtel být jejich manažerem, ale pak jsme se tam objevili mi a zničili je, roztrhali je na kusy... prostě se do nás zamniloval.

Máte kluci svoje taneční studio?

London:Jasně, v Bronxu. Předělal jsem svůj bejvák na studio

Jak ste se vlastně dostali do podvědomí široké veřejnosti?

Action:Tak jsme první crew která se vydala cestou mainstreamu. Účinkovali sme v celovečerních filmech a dělali většinu televizních šou. Vystupovali sme pro hodně celebrit  jako Davida Lettermana nebo zahajovali pro presidenta Ronalda Reagana..

Zahájení projevu Ronalda Reagana, co to bylo za prcka co tam švihal všechny headspiny?

Action: To je kluk kterýho sme Já a Mattew Glidemaster (kterej tu už s námi není) dřív učili, trénovali jsme každičkej den. Bylo mu asi 9 let a vymyslel UFO. To byl vliv kterej jsme na děcka měli, učili sme ho asi rok a nekecám, za rok si vymyslel svoje vlastní power moves! To je to čemu říkám B-Boy s velkým B. A když zemřel Mattew, potřebovali sme někoho novýho... nemám teď na mysli, že přišel na jeho místo, ale přibrali sme ho jako dalšího člena crew. Byla to jasná volba, když sme ho já a Glide učili a řeknu ti, byl fakt šíleně dobrej.

Bboyové už nejsou tak vidět ve videoklipech coby new school tanečníci, jak tomu bývalo dřív. Myslíš že doba kdy bboys byli nedílnou součástí MC’s?

London: Moc ne. Očividně tak jedno dvě ze dvaceti bude representovat bboying. Některá videa jako třeba od KRS-One a Lords of the Underground tu kůltůru doby Alkaholiks Roots stále zastávají, ale za daných okolností když se podíváš třeba na Puff Daddyho kterej má 20 videklipů, ale v žádným z nich není vidět element bboyingu... to je prostě nedostatek vědění a vůbec porozumění hip hopový kultury.

Pro mě osobně, ať seš obchodník, umělec nebo producent, abys pochopil o čem celá kultura hip hipu je, musíš vzít v potaz všechny elementy. Novodobí umělci opravdu nemaj ponětí. Neříkám že jsou to úplný ignoranti, ale musej se ponořit hlouběji, protože to opravdu je jen Bboying, zřejmě Mcing, umění Grafity a Djing, ale pokud je nerepresentuješ, neříkám že mít v klipu všechny, ale alespoň do určité míry je nechat v podvědomí, tak to ztrácí význam.  

Jak vnímáš současnou hip hopovou hudbu, jež se stala o dost pomalejší než tomu bývalo a pravověrný bboys to mají dost těžké na ní tancovat? 

London:  bboy scéna se opravdu hodně změnila a vyvinula. Přirovnávám ji k autu nebo domu, kterej byl stavěn jinak teď než tomu bylo před 10-15ti lety. Stejně jako bboying když jsme trsali na Jamese Browna nebo Apache. Tyhle beaty byly dost rychlý, kdežto současný o dost zpomalujou. Dneska je běžný bpm mezi 95 a 110. za našich časů to bylo ňákých 120. Já osobně mám ťeďka radši rytmus trochu pomalejší, máš víc času, takže můžes ukázat víc svůj styl, svoji flavu. Můžeš udělat o trochu víc, ale abys mě špatně nepochopil, pořád mám rád starý pecky. Ale časy se měněj, bboyové změnili to jak uprockujou, toprockujou, způsob jakým jedou footworky... to všechno se změnilo jak nic jinýho. Prostě se musíš přispůsobit.

Styly se přispůsobily hudbě.

London:  Přesně! Nemůžeš na pomalej beat dělat to co na rychlej, ale zase si můžesš víc vyhrát. Na druhou stranu, rychlej být tě pořádně nahecuje – bezpochyby je na obojím něco. Jestli seš dobrej bboy, měl bys bejt vyváženej, umět zajet v obojím případě.

Jaký máš pocit všeobecně z taneční scény?

London: myslim že kdyby se někdo pohybuje v undergroundový scéně tak ví že nikdy neumřela. To ji stále popohání. Teď statutární Amerika pomáhá vyzvednout se na nohy. Triky sou sice převážně pořád to samý, ale některý sou víc dynamický. Některý kluci který začli tancovat v ranných začátcích 80tých let maj něco málo odlišnýho než ti ostatní.

Máš pocit že to co se stalo s taneční scénou a Amerikou by mohlo znovu nastat v 90tých letech?

London: ne protože se stalo to, že spousta lidí v mnoha skupinách si začínají vytvářet vlastní umělecký pohled. Na začátku lidi moc věřili mediím a neuvědomili si co se děje a tak se nechali táhnout proudem. Říkávali „jesli mi zaplatíš tak udělám tohle a tamto.“ Prostě se jen řídili plánem, ale mi ne, už v tom umíme chodit, mi se poučili ze svých chyb. Snažíme se teď pracovat na vlastních projektech, stejně jako podporovat věci jiných skupin jako například „Jam on the Groove“ (pozn. Redakce: jedná se o Hip Hopový muzikál pod vedením Kena Swifta, Mr. Wigglese, Fabla a dalších členů RSC). Snažíme si pomáhat mezi sebou.

Jak se dnešní scéna liší od doby kdy jsi začínal tancovat?

Speedee: dřina. Chce to mnohem víc dřít abys udržel tempo s mladší generací. Dělaj hodně náročný triky a foot workový kombinace...

Krom třeba Air Force, Rock Steady a tanečníky jako sem já se zdá přibývat meně nových triků a pohybů, než jako tomu bylo v době, kdy byl breakdance na svém vrcholu. To se musel prvek celý vymyslet, né ho jen obšlehnout z videa.  Jak se stavíš k tomu když tyhle děcka co dělaj triky jak ze starý školy?

London: ohleďně tohohle mám dost smíšený pocity. Hodně záleží jak dobře se ho naučil. Každej musí něco málo okoukat když se učí, dřív nebo později začneš dělat věci někoho jinýho. Co by měl na prvním místě udělat každej začínající bboy, napodobující z videa něčí styl... projevit mu uznání.

Například, je hodně prvků který sem vymyslel a spoustu lidí dělá, a na jednu stranu mě to dost těší, a na druhou zase ne, protože by ten prvek měli vzít na úplně novej level a přetvořit si ho po svým, být víc kreativní, přeci jen položili jsme dost velký základy. Je jedna věc jen koukat a kopírovat, ale úplně něco jinýho vymyslet to.

To je kouzlo breakování, jít a vymyslet něco co je jen vaše a originální tak že někdo řekne „no ty jo, tohle sem ještě neviděl, to bylo libový.“ Tehdy se vám dostane úcty.

Spousta lidí tohle nechápe. Naštěstí si respekt nezýskáš kopírováním ostatních. Dobře naučíš se windmil, točit na hlavě, tohle a tamto, ale úctu získáš za kreativitu.

Co tě nejvíc štve na současný scéně?

Action: rozčiluje mě jen jedna věc, a to že se dnešní mládež dost opakuje. Mám na mysli od tý doby co sme na týhle scéně jsme s Kid Nicem pozorovali jak ty děcka dělaj pořád to samý jako windmill a devítky. Soustředěj se víc na power moves, ale kašlou na základy... neuprockujou, nepředváděj žádnej styl. Viděl sem freezy, ale velmi zřídka. Některý maj při vstupu začátek, ale žádnej prostředek ani konec.

Kid Nice: problém je v tom, že se učej jen samy od sebe. Držej si svůj L.A. styl v L.A.

Action: ne, to bych neřek. Podle mě prostě uviděj ňákej prvek a zkoušej ho napodobit jak to jen zvládnou, což je dostane někam trochu jinam a tak to nechaj. Nedotáhnou to do konce.  Myslím že takhle to je všude v zemích jako je Německo, Anglie. Prostě něco viděj a řeknou si „jo pamatuju si to“ a zkoušej to a dělaj to jinak a jen nad tím mávnou rukou „dobře, takhle mi to stačí“ a nechah to tak.

Kid Nice: vždycky bude někdo rychlejší a silnější než si ty. Všechny tyhle děcka na svých powerech makaj. Podívám se na jedno a de u to skvěle, podívám se na další a demu ten samej ještě líp a dalšímu ještě líp... tím mám na mysli že by se měli soustředit na vymejšlení nových prvků a powerů. Je rok 1997, čekal bych spoustu nových věcí,  ale jsou to pořád ty samé dokola, ale aspoň je držej naživu a skvěle vypadající.

Rocksteady (v modrem) VS NYCB (v cervenem)