Přišel jsi na lekci Breakdance a oni tě tam chtěli učit nějaký “Bboying”? Na jednom blogu o Hip-Hopu si přečteš, že Poppin je společně s Lockinem a Breakinem součást Breakdancu a jinde zase, že je společně s Boogaloo součást Electric Boogie? Máš v tom guláš? Není nic lehčího. Stačí sednout, přečíst a vědět…

Zdroj: Schloss, Joseph Glenn. Foundation: b-boys, b-girls, and hip-hop culture in New York, Oxford University Press, 2009

Překlad: Sweemo

“Když se B-boying stal v 80. letech módou, byl mu přidělen název Breakdancing. Pojmenovali ho tak kulturní nezasvěcenci, kteří mu chtěli dopřát širší působnost. Kdo přesně odstartoval tuto změnu a proč měl být název Breakdance působivější než název Bboying, zůstalo ztraceno v historii. Nicméně dnes je používání označení B-boying ukazatel hodnověrnosti, zatímco pojem Breakdance je spojený se zneužíváním, vykořisťováním, pohrdáním a ignorováním původu tohoto tance (je zajímavé, že pojem Breaking v sobě neobsahuje takový vedlejší význam a je považovaný za přijatelný většinou b-boys a b-girls).

Kromě této obecné spojitosti s komercialismem je pojem Breakdance ještě více problematický na praktické úrovni. Na rozdíl od B-boyingu odkazujícího na specifický styl tance, který se rozvinul v 70. letech v New Yorku, Breakdance je často používán jako pojem označující nejen B-boying, ale také Popping, Locking, Boogalooing, a jiné tzv. funk-styles, které pochází z Kalifornie. Naučná kniha “Breakdancing” publikovaná v roce 1984, tedy v době, kdy byl B-boying na vrcholu popularity, vysvětluje: “Breakdance… má tři hlavní části – Breaking, Electric Boogie a Uprock” (citace, Elfman 1984:13). Zatímco slova Breaking a Uprock jsou v knize definovány relativně přesně a zachovali si svůj význam až do současnosti, slovo Electric Boogie je problematičtější. V Elfmanově knize bylo používáno jako synonymum pro Popping, taneční formu pocházející ze západního pobřeží USA, používající ostré rytmické svalové kontrakce ke zdůraznění/ zvýraznění/ kouskování/ rozčlenění pohybů, která se tančila zejména na “synthetizer-based funk music” (electro-funk). Ale pro poppery té doby Electric Boogie byla pouze “východo-pobřežní” varianta Poppinu, která se tančila na stejně syrové beaty, jaké byli oblíbené u b-boys. Od 80. let se mnozí z těch nejrespektovanějších “electric boogie dancers” od této taneční formy distancovali a zcela ji popřeli, argumentujíce tím, že taková taneční forma v podstatě nikdy neexistovala. Electric Boogie, říkají, není skutečný styl, ale jednoduše “západo-pobřežní” boogaloo styl Popping prováděn nesprávně. Skutečnost, že jsou lidé schopni tak silně kritizovat svůj vlastní taneční styl, vypovídá o závazku, který mají tanečníci jak k zachovávání hodnověrnosti jejich tradic, tak ke společnosti lidí, kteří tyto tradice reprezentují.

Ale bez ohledu na to, jak jsou tyto styly definované, Electric Boogie ani Uprocking nejsou B-boying, což je skutečnost, kterou uznává i Elfmanova kniha tím, že Electric Boogie a Uprocking umístila vedle pojmu Breaking. Jinými slovy Elfman uvádí B-boying jako jednu z několika složek Breakdance. Skutečnost, že pojem Breakdance sjednocuje rozdílné taneční styly, které se rozvinuli v absolutně odlišných komunitách, na opačných koncích země a každý za úplně jiných okolností, nasvědčuje tomu, že ti, kteří používají toto slovo, nejsou obeznámeni s historií tohoto tance ani s kulturními tradicemi, které tento tanec reprezentuje. Od té doby, co způsob, jak se stát b-boyem nebo b-girl, je v první řadě osvojit si kulturní hodnoty a zavázat se kultuře na praktické úrovni, by bylo nevhodné, aby b-boy přijal takový pojem jako je Breakdance, který minimalizuje důležitost této kultury.

“Je to nástoj pro marketing” vysvětluje Trac 2:

Je to korporační způsob propagující něco, co je “urban”, městské… Celý pouliční tanec, celý street dance nazvali Breakdance a zveřejnili to v masových mediích, kde nikdo neví, co to vlastně je, protože nejsou odtud a nesledovali vývoj těchto tanců. Je lehké hodit všechno na jednu hromadu jako formu ”městského stylu tance”, dát tomu nálepku a prodávat to. Jenže každý tanec má svoje průkopníky, svůj původ, svůj jazyk, svoji hudbu, na kterou se tančí, a každý má svůj důvod. Ale znovu… když jste v pozici, kdy máte vydělat peníze, vezmete nálepku a ukážete ji mase. A pak ti, co v té době tančí, jen aby si jich někdo všiml, jen aby byli přijati jako “něco”, tuto nálepku přijmou. Pak je lehké všechno to zneužít, zužitkovat a vytěžit z toho.”

Pozn.: Překládané části knihy předchází dlouhé vykreslování toho, jak moc jsou b-boys a b-girls hákliví na označování “Breakdance”. Část, kterou jsem přeložila, vysvětluje, že takové označování je rozporuplné i logicky. V této souvislosti se v knize dočtete, proč je B-boying správné označení a vyhovuje více než třeba “Downrocking”, “Burning”, “Going Off”, “Scrambling” nebo “Boyoing”. Také najdete spoustu názorů na to, jaký je rozdíl mezi “B-boys” a “Breakdancers” nebo jaký je původ slova “B-boy”. Znamená to Break-boy, Bronx-boy, Beat-Boy, Battle-boy, Bad-boy, Best-boy nebo všechno dohromady? To a mnohem více naleznete v knize Foundation od Josepha Schlosse, kterou mohu opravdu jen doporučit. Kdyby vás něco zajímalo, klidně napište (luuucka@seznam.cz), ale nejlepší je si knihu sami pořídit a vzdělávat se.